|
KOMUNIKACE MEZI LIDMI
JAK ŠPATNĚ KOMUNIKOVAT
Někdy i to, co lze obecně považovat za špatnou komunikaci, může mít dobrý efekt. Mnohem lepším východiskem pro budování vlastní komunikační filozofie i praxe je však usilovat o komunikaci veskrze dobrou. Proto
nabízíme inventář prvků komunikačního chování, které lze považovat za komplikující.
A proč právě tato nabídka? Některé profese jsou postaveny prvořadě na komunikaci. Komunikace a šířeji vůbec styl chování (i ten má komunikační hodnotu) přečasto ovlivňují celkovou účinnost práce se žáky či
studenty více, než některé další složky profesní vybavenosti - to je jedno východisko. A druhé - když je někdo učitel, neznamená to automaticky, že dobře komunikuje. Je tedy i v učitelské komunikaci mnoho komunikačních obtíží a oč
více se komunikací živíme, o to hůře si tyto chyby připouštíme. Ten, kdo se živí komunikací, by si měl co chvíli nastavovat nějaké komunikační zrcadlo. Jedno takové Vám chceme nabídnout.
Následující inventář bude obsahovat základní popisné charakteristiky komunikace a chování, které mohou komplikovat vzájemný styk mezi lidmi zejména v profesních vztazích, tedy včetně styku učitel - žák (a opačně),
učitel - učitel, učitel - ředitel (nadřízený, kontrolní orgán a opačně), učitel - rodič. Jejich poznání je základem možné změny.
Je jasné, že spoustu těchto věcí děláme více či méně běžně, více či méně často, více či méně intenzivně. Pokud někomu vyjde celkové skóre 0, je to stejně na pováženou, jakoby měl nejvyšší možný součet. Komunikační chyby či neefektivní kroky
děláme všichni. Je to lidské. Kdybychom se stali v komunikaci dokonalými, patrně bychom se blížili druhovému zániku. Komunikační nedostatky patří k našemu životu stejně jako komunikační úspěchy i jako permanentní výzva „něco s tím dělat".
Může se vám zdát, že některé popsané prvky nemusí být znakem nedobré komunikace. Skutečně to tak může být (např. níže popsaný bojový postoj těla může být v situaci setkání s určitým druhem agrese užitečný, ale
naopak, ve většině jiných běžných situace může komunikaci škodit), zasazenost takového jednání do určité konkrétní situace a vázat chování k tomu, kdo je naším komunikačním partnerem (kamaráda může naše ironie na jeho adresu potěšit
coby vtipný výrok, žáka však rozladit nebo i natrvalo demotivovat).
Jinou obtíží sebehodnocení může být pro někoho fakt, že některá komunikační negativa užíváme prakticky nevědomě, spontánně, jsou součástí naší osobní komunikační výbavy, jiná ale již užíváme jaksi „polovědomě" -
reflektovaně, víme o nich a konečně další užíváme zcela vědomě jako promyšlenou taktiku přímé agrese nebo taktiku manipulace.
JAK NEKOMUNIKOVAT NEVERBÁLNĚ |
nedívat se partnerovi do očí, příp. vůbec se na něj nedívat
naopak hledět partnerovi do očí takřka nepřetržitě
koukat zkoumavě partnerovi na části těla, kam se obvykle dlouze nehledí
tvářit se „asymetricky" (úšklebky ap.), nechat běžet negativní mimiku vůbec (mračení ap.)
podávat „leklou" a vlhkou ruku
odvracet hlavu při setkání
nepotvrzovat neverbálně naslouchání (např. pokyvy hlavou)
přistupovat příliš blízko k partnerovi, nebo tlačit jej svou blízkostí jinam
vykázat partnerovi prostor pro něj nevýhodný (např. nechat jej stát uprostřed místnosti)
varianta: přistupovat v okamžiku, kdy jsem řádně upocen(a)
dýchat zblízka „ovoněným" dechem (česnek, rum, sardinky)
dotýkat se partnera, sahat mu na předloktí, hlavu, plácat ho po ramenou atd.
dělat „různá gesta" (počínaje ťukáním na čelo...)
zaujímat bojové pozice (ruce v bok, skloněná hlava, oči zpodvíček, rozkročené nohy atd.)
zaujímat choulivé pozice typu „polekaný šnek"
nechat nervozně pohrávat končetiny
zakrývat si trvale tělo (trup, střední část těla) rukama i nohama
často si sahat na krk a na obličej
dělat nečekané pohyby, zběsile poletovat
česat se, líčit, oblékat
stavět před sebe bariéry z věcí
nevěnovat partnerovi zjevně pozornost, resp. např. věnovat větší pozornost např. zalévání květin nebo dýmce
stavět se zády k oknu, za partnera nebo prostě tak, aby na mne nebylo vidět
stát výše než partner nebo naopak usednout a nechat jej stát.
JAK NEKOMUNIKOVAT ZVUKY A ZVUKOVOU SLOŽKOU ŘEČI |
když mluví někdo jiný, funět, vzdychat, hekat, lomozit tužkou atd.
naslouchat, aniž bychom přitom zvukem (hm) dali najevo, že skutečně nasloucháme (pokud naslouchání nepotvrzujeme jinak, např. hlavou, očima ap.)
nechat v řeči bujet časté parazitní zvuky (ééé)
špatně artikulovat, polykat konce slov atd.
mluvit v nevhodném tempu a rytmu
mluvit v nevhodné hlasitosti
vůbec nekontrolovat barvu hlasu v různých modulacích (např. při smíchu, při hlasitější řeči atd.)
trvale mluvit ve výšce (či hloubce) našemu hlasu nepřirozené
zvyšovat na partnera hlas
nelogicky či nečekaně dělat pauzy v řeči
při řeči nedodržovat přirozený režim dýchání (dýchat v nárazech, nepravidelně, zbytečně hlučně, nadechovat na poslední chvíli atd.)
nechat ve zvuku našeho hlasu řádit:
trému (chvění, zajíkání, brepty) chladnou distanci ironii pohrdání podezření nespokojenost s KP jaksi vůbec nasupenost, příp. vztek až agresi též netrpělivost nadutost, sebechloubu, povýšenost
JAK NEKOMUNIKOVAT ORGANIZACÍ ŘEČI A VOLBOU SLOV |
mlčet tam, kde je potřebný opak nezdravit, neopětovat pozdrav nedokončovat věty opakovat se odchylovat se v řeči k častým odbočkám a exkurzům rozvláčně řečnit zapomínat, co jsem slíbil, že řeknu volit pro partnera nesrozumitelná slova volit složité větné konstrukce skákat partnerovi do řeči nedat v dialogu šanci jiným, snažit se ovládnout konverzační pole, nepustit jiné k řeči vynechávat někoho v dialogu, neoslovovat jej (jiné ano), nedávat mu slovo neodpovídat na požadované (nereagovat na otázky či žádosti)
JAK NEKOMUNIKOVAT OBSAHEM ŘEČI |
doříkávat za partnera jeho myšlenky co nejvíce partnera poučovat (zejm. tam, kde o to nežádal a kde to není nutné - „To musíš...", atd.) varianta: věci, o nichž partner mluví, mu ustavičně vysvětlovat (No to je proto, že...) upozorňovat partnera na závislost (Dokud tady budu já, tak musíš..., atd.) připisovat partnerovi záměry, myšlenky a budoucí chování atd. připisovat partnerovi role a činy (Ty máš být chytřejší, tak proč jsi je nechal...) připisovat partnerovi odpovědnosti (Kdyby nebylo tebe...) připisovat partnerovi trvale nepochopení (Vy mi stále nerozumíte...; Vy mi nemůžete rozumět...) značkovat (Jsi rasista...; Jsi nemehlo...) ztrapňovat partnera vyjevovat před druhými nedostatky partnera tím, že je halasně omlouváme (On vám to předvede, ale zvlášť to ..... mu nejde...) zveřejňovat před druhými o partnerovi věci, které by on raději nezveřejňoval oslovovat někoho způsobem, který se mu nelíbí prosazovat usilovně a vždy znovu hovor o sobě, vytahovat se hovořit o tom, co jiné nezajímá lhát nebo nedodávat (zamlčovat) potřebné informace mluvit nejasně (ne volbou slov, ale neujasněností toho, co vlastně hodlám sdělit), mlžit obsah neposkytovat zpětné vazby (typu „rozumím" atd.) odpovídat na něco jiného, než na obsah otázky či žádosti, unikat od tematu, o němž je komunikace (odvádění řeči ap.) bagatelizovat výroky (obsah výroků) partnera, dezinterpretovat výroky (Mluvil jste o bílé a černé, tedy vlastně o šedé...) nabízet falešné možnosti volby (Chcete si, děti, hrát na trpaslíky? Nééé!!!...jenomže učitel nemá stejně jinou hru připravenou) nepřímo vyjadřovat pocity (místo „Je mi zima" věta „Máš tady tak neútulno") nadměrně zobecňovat a přehánět (vždy, nikdy, všichni si myslí...) shazovat sebe samého, upozorňovat na svou nedostačivost (tam, kde to nebude jednoznačně chápáno jako dobrý žert) neustále na něco nadávat či permanentně si stěžovat trvale a pokud možno se vším nesouhlasit (nebo mít vždy pochybnosti o tom, co partner říká), stále oponovat vyčítat, odbývat partnera, trvale jej kritizovat nadávat partnerovi, napadat jej, vyhrožovat nenabídnout verbální oporu tam, kde to partner očekává/žádá velmi často používat v řeči striktní příkazovou formu; neužívat „prosím" atd.
JAK NEKOMUNIKOVAT DALŠÍM CHOVÁNÍM |
nebrat člověka na vědomí, ignorovat jej nezastat se člověka tam, kde je to bez problémů možné nebo potřebné zbavovat člověka možnosti „být iniciativní, mít iniciativu" podezírat nebopodceňovat jiného člověka, opovrhovat jím zpochybňovat jeho kompetence, schopnosti ap., nepřiznávat mu je odmítat jeho nápady, přínos, pomoc zpochybňovat jeho práva, nedovolit mu uplatnit to, na co má nárok zneužívat jeho důvěry, nedodržovat to, co s ním bylo dohodnuto, podvádět zneužívat své role (např. učitelské) ve vztahu k jinému člověku často „buzerovat", nenechat v klidu, ačkoliv to není nezbytně nutné přetěžovat člověka a v případě, že věci, situace atd. nezvládá, pěkně mu to „spočítat" záměrně komplikovat člověku jeho činnosti manipulovat jiným člověkem pomlouvat jiného člověka, obcházet jej, falešně hodnotit mít dvojí metr preferovat někoho tak, aby to bylo zjevně na úkor někoho dalšího, aby to někomu dalšímu vadilo.
Je toho víc než dost. Lze ovšem být v komunikaci šikovným, či dokonce mistrem!
|
