ÚNAVA ZA VOLANTEM

Dlouhé štreky za volantem

Dovolené často předchází shon a stres před odjezdem a úmorné cestování. Do vzdáleného cíle se vyplatí zvážit, jaký dopravní prostředek využít. Na misce vah je čas cesty, náklady, pohodlí, bezpečnost.. Bylo by však pošetilé propadnout představě, že člověk se rozhoduje pouze pragmaticky a racionálně.

I v době stále levnějších letenek zůstává auto přitažlivým způsobem dopravy. Většina řidičů ale považuje cestování na dlouhé vzdálenosti za nutné zlo, které skončí až v místě pobytu.

Řízení je velmi náročná činnost, klade vysoké nároky na pozornost, vnímání, rozhodování, pohotovost reakcí a další psychické procesy. V zahraničí se přidávají další stresující faktory: odlišné dopravní předpisy a nařízení, různá kvalita silnic nebo odlišná kultura řízení v té které zemi.

Extrémní nároky na pozornost

Nepozornost hraje při dopravních nehodách hlavní roli. Naše pozornost je přitom ovlivněna denním rytmem. V časných ranních hodinách je snížená, postupně se zvyšuje a kulminuje kolem 10 - 11 hodiny, po obědě klesá a zase se zvyšuje v pozdějších odpoledních hodinách. Koncentrovaná pozornost výrazně zkracuje reakční čas. Být připraven reagovat je nejdůležitějším předpokladem pro zvládání neočekávaných situací za volantem.

U průměrného motoristy klesá schopnost koncentrace pozornosti již po stokilometrové cestě po dálnici zhruba o pětinu. Situace se zhoršuje za snížené viditelnosti nebo za jiných podmínek, které kladou na řidiče vyšší nároky.

Tip: Poznejte své biorytmy a počítejte s jejich vlivy. Nejvhodnější je řídit dopoledne a dělat pravidelné přestávky - nejméně každých 200 km nebo po 2 až 3 hodinách jízdy.

Únava a spánek

Únava je vedle nepozornosti nejnebezpečnějším faktorem zvyšujícím při dlouhých cestách riziko dopravních nehod. Odhaduje se, že se podílí na 40 % nehod. Společně s rostoucí únavou totiž postupně ubývá výkonnost. Při řízení se únava projevuje pocity ospalosti, nudy, zíváním, pocitem těžkých víček, ale například i podrážděností. Zhoršuje se zaostřování, dělá problémy udržet hlavu narovnanou, řidič zapomíná odbočit, nedokáže si vzpomenout, jakou značku minul, mimovolně mění jízdní pruhy ...

Žádný člověk nedokáže bez změny ve výkonu řídit déle než 3 hodiny, nikdo není proti únavě imunní. Je to přirozený fyziologický jev, s nímž musíme na cestách počítat. I řidiči autobusů se na dálkových trasách střídají nebo mají povinné přestávky.

Nebezpečí spočívá v tom, že únava často přichází plíživě. A na delších cestách jsou splněny všechny předpoklady pro to, aby se dostavila, Řidič má narušen pravidelný denní rytmus, často prožívá intenzivní vypětí, spánkový deficit, jede po jednotvárné cestě, spolucestující spí, řídí za vedra atd.

Do situace, kdy se člověku začnou pomalu klížit oči a začnou se objevovat spánková vřeténka o délce 0,5 - 3 vteřiny, by únava řidiče nikdy neměla dojít. Někdy se v médiích užívá termín "mikrospánek", který se projevuje krátkými epizodami spánku o délce až několika vteřin a ke kterému může dojít bez varovných příznaků.

Tělo však většině lidí, kteří za volantem usnuli, poskytlo mnoho varovných příznaků únavy. Řidiči jim však odmítli naslouchat nebo se je snažili (neúspěšně) utlumil. Je třeba mít na paměti, že ospalost může mít stejně závažné dopady na řízení jako některé drogy nebo alkohol. Pokud usnete za volantem, riziko smrti při dopravní nehodě je o 50 % vyšší, protože spící řidič před kolizí vůbec nereaguje.

Tip: Dělejte při řízení 15ti minutové přestávky. Pokud se cítíte skutečně unavení, zkuste během přestávky alespoň na chvíli usnout. I krátkodobý spánek může být velice užitečný.

Monotonie

Dálnice byly postaveny s úmyslem umožnit rychlé spojení na velké vzdálenosti. Na rozdíl od běžných silnic nekladou na řidiče tak vysoké nároky a umožňují jet vyššími rychlostmi. Dálnice je však typickým představitelem monotónního prostředí, chudého na počet nebo variabilitu podnětů.

Právě v tom spočívá jejich riziko, neboť nízké nároky kladené na řidiče vedou ke snížení psychické aktivity. To se projevuje zvýšeným pocitem únavy, ospalostí, sníženou schopností koncentrace pozornosti, nižší přesností i rychlostí reakcí. Řidič je pravidelností a stereotypem prostředí prostě ukolébán. I to je jeden z důvodů, proč na dálnici dochází k řetězovým nehodám.

Tip: K lepšímu soustředění pomáhá rozhovor se spolujezdcem na neutrální téma nebo častější zastávky na odpočívadlech.

Jídlo za volantem

Bez jídla slábne tělo i duševní funkce. Je pravděpodobné, že během dlouhé cesty autem dostanete hlad. Ač neexistuje žádné zákonné omezení. které by konzumaci jídla nebo pití za volantem zakazovalo, jakákoli jiná aktivita odpoutává pozornost od řízení. Takové odpoutání pozornosti se ještě znásobí, upadne-li kousek jídla na sedadlo nebo pokud se rozlije nápoj, "nejlépe" horký.

Některé statistiky dokonce uvádějí, že konzumace jídla za volantem se podílí na větším počtu dopravních nehod (1,7 %) než telefonování (1,5 %) nebo kouření (0,9 %).

Jídlo má však i jiná rizika, která spočívají v přesunu krve do žaludku při trávení. Zejména tučná jídla významně snižují duševní aktivitu, bdělost a ostražitost. Ani přemáhání hladu se však nevyplácí, protože pomaleji reaguje jak řidič přesycený, tak hladový.

Tip: Máte-li hlad, zastavte a dejte si nějaké lehké jídlo. Nejezte při řízení.

Alkohol

V České republice je požití alkoholu před jízdou zakázáno. V řadě evropských zemí je určité množství povoleno, limity alkoholu v krvi se pohybují v rozmezí 0,3-0,8 promile. Avšak i malé množství alkoholu snižuje schopnost bezpečně řídit Bohužel zatímco se zvyšuje sebedůvěra řidiče ve vlastní výkon, dvakrát se prodlužuje reakční čas a brzdná dráha.

Už při 0,3 promile dochází ke znatelnému prodloužení reakční doby. Až do 0,8 promile se postupně zhoršuje prostorové vidění, zužuje se zorné pole a snižuje pozornost. S hladinou alkoholu nad 0,5 promile se pravděpodobnost havárie zvyšuje podle některých autorů až 130x proti střízlivému stavu.

Tip: Alkoholu za volantem se vyvarujte i v případě, že daná země má nějakou toleranci ke konzumaci alkoholu při řízení.

Jak se vypořádat s dlouhou cestou?

Poslední den před cestou si vezměte alespoň půl dne volno a v klidu se sbalte. Pořádně se vyspěte, nevyjíždějte unavení.

Vezměte si s sebou dobrý autoatlas, vytiskněte si plán cesty s pomocí internetových či jiných plánovačů nebo si pořiďte kvalitní GPS. Pokud zabloudíte, v klidu zastavte na bezpečném místě a rozmyslete si, jak budete pokračovat.

Pokud se při řízení rychleji unavíte nebo vám dělá problémy zůstat v noci vzhůru, vyhněte se řízení mezi půlnocí a 6 hodinou ranní (doba, kdy dochází nejčastěji k nehodám v důsledku únavy). V případě, že vám noční řízení nevadí a máte děti, jeďte raději v noci, protože snáze usnou a nebudou vás při řízení rušit.

Nepodceňujte varovné signály únavy, zastavte a odpočiňte si (projděte se, zacvičte si) nebo předejte řízení někomu jinému. Nezapomínejte pít, vyhněte se dehydrataci. Nepřeceňujte však účinky kávy - spánek nenahradí. Navíc nastupují až za 30 minut. Když si po vypití šálku kávy na půl hodiny zdřímnete, zkombinujete účinky obou způsobů osvěžení.

Pokud máte zpoždění, raději se smiřte s tím, že přijedete později, a neriskujte. Statistiky potvrzují, že rychlou jízdou člověk získá pouze subjektivní pocit časového zisku, reálný zisk je zanedbatelný.

Tip: Nepřeceňujte účinky kávy - spánek nenahradí. Navíc nastupují až za 30 minut. Když si po vypití šálku kávy na půl hodiny zdřímnete, zkombinujete účinky obou způsobů osvěžení.

Rozšířené mýty o únavě při řízení:

• Přesně poznám, kdy usnu - Není to možně, spánková vřeténka se při slině ospalosti začínají objevovat samovolně.

• Obvykle jezdím velmi bezpečně, s únavou se vyrovnám - Únava ohrožuje i úsudek opatrného řidiče, zpomaluje reakce, snižuje pozornost atd.

• Jsem mladý, proto nepotřebuji tolik spánku - Mladí lidé potřebují naopak spánku více než starší, nejvíce jsou ohrožení usnutím za volantem muži do 26 let.

• Otevřu okno nebo pustím naplno klimatizaci - Ač to lidé často dělají, proti únavě takové opatření nefunguje.

• Zapnu si nahlas rádio, případně si budu společně s ním zpívat (řvát) - Hluk může únavu naopak ještě zvýšit.

Zdroj: Psychologie dnes, 6. číslo, 14. ročník
autor: Jiří Vašek