ASERTIVITA JAKO STRATEGIE JEDNÁNÍ
... aneb jak prosadím sám sebe
Asertivní jednání se zpravidla definuje jako jednání, které není ani pasivní (pasivně jednající člověk ustupuje, jednání je neučinné, vzdává se toho, oč mu jde) ani agresivní (agresivní útok vyvolá buď protiútok
nebo pasivitu, upírá právo na myšlenky a pocity druhým a výsledek jednání je výrazně ohrožen).
Ten, kdo se prosazuje asertivním způsobem, nemanipuluje s druhými lidmi, šetří jejich důstojnost, nesnaží se je přelstít ani převálcovat.
CÍLEM ASERTIVÍHO JEDNÁNÍ JE ZAJISTIT VZÁJEMNOU OTEVŘENOU KOMUNIKACI! |
ZÁKLADNÍ ASERTIVNÍ PRÁVA
I. základní asertivní právo
Máš právo: Sám posuzovat své vlastní chování, myšlenky a emoce a být za ně a za jejich důsledky sám zodpovědný. |
Jako první krok na cestě k sebeprosazení je třeba si uvědomit, že nikdo nemůže manipulovat vašimi pocity nebo chováním, pokud to sami nedovolíte. Všechna ostatní asertivní práva se odvozují od tohoto práva
základního, dovolujícího být svým vlastním a konečným rozhodčím svého chování.
II. asertivní právo
Máš právo: Nenabízet žádné výmluvy či omluvy ospravedlňující tvé chování. |
Neznamená to však, že neřekneme "promiňte", když někomu nechtíc šlápneme na nohu. Jde o to nepoužívat sebeponižující výmluvy nebo omluvy pro své chování.
III. asertivní právo
Máš právo: Posoudit, zda a nakolik jsi odpovědný za řešení problémů ostatních lidí. |
Např.: Váš známý, kterému se pokazilo auto, Vás požádá o půjčení vašeho, aby mohl zajet na chatu. Sami posoudíte, zda mu problém pomůžete řešit, nebo zdvořile odmítnete. Jde o to, zbavit se nutkavých
neovladatelných tendencí řešit vše za druhé a zbytečných pocitů viny.
IV. asertivní právo
Máš právo: Změnit svůj názor. |
Jde o to umět veřejně přiznat svůj omyl a opravit jej jiným výrokem.
V. asertivní právo
Máš právo: Dělat chyby a být za ně zodpovědný. |
Jde o to, naučit se zvládnout svoje vlastní chyby bez emocí, zbytečně se neomlouvat a pouze oznámit fakta o dané situaci (např.: "Máš pravdu, přišel jsem pozdě.").
VI. asertivní právo
Máš právo: Říci "Já nevím". |
Lidé se často domnívají, že by se takovouto odpovědí shodili. Opak bývá pravdou i když v oblastech, kde jsme odborníky, není dobré příliš často tohoto práva využívat.
VII. asertivní právo
Máš právo: Být nezvislý na dobré vůli ostatních. |
Není pravdou, že všichni lidé, se kterými přicházíš do styku k tobě musejí mít kladný vztah a musí tě mít rádi. Naše chování nemusí být schvalováno nebo oblíbeno všemi, potom nemusíme mít potíže s odpovědí "Ne!"
a není nutné si vymýšlet různé výmluvy (není špatném když dokážeme z objektivních důvodů kohokoliv odmítnout).
VIII. asertivní právo
Máš právo: Dělat nelogická rozhodnutí. |
Není nutné, aby vše co děláme, mělo logiku či vysvětlené podle všeobecně platných pravidel. Naše jednání může mít "vlastní" logiku, kterou ten druhý není schopen nebo ochoten přijmout (být logický znamená dělat
pouze věci, kterým rozumíme, zatímco řešení řady problémů leží mimo tyto hranice).
IX. asertivní právo
Máš právo: Říci "Já ti nerozumím". |
Je běžné, že se lidé nesprávně domnívají, aby jsi pochopil co chtějí, aniž by to vysloveně řekli (jinak tě považují za necitlivého ignoranta). Navíc tito lidé mají potřebu rozhodovat za nás, zda máme či nemáme
pravdu, abychom vždy pochopili jejich problém (i když nám o něm téměř nic nesdělili), abychom změnili své chování. Takovouhle manipulaci si nemusíme nechat líbit, není naší povinností být takto rozumějící a chápavý.
X. asertivní právo
Máš právo: Říci "Je mi to jedno". |
Je nesmyslem pověra , že se musíš snažit být lepší, stále lepší, dokud nebudeš ve všech ohledech perfektní! Člověk má asertivní právo nedbat na to, aby byl perfektní podle definice kohokoliv (protože co je
perfektní pro jednoho, může být pro ostatní nepřijatelné nebo nepodstatné).
XI. asertivní právo
Máš právo: Sám rozhodnout, zda budeš jednat asertivně nebo ne! |
Asertivní jednání je dovedností, kterou člověk může nebo nemusí použít dle vlastního rozhodnutí - někdy z citových nebo taktických důvodů se můžeme projevit i pasivně, bohužel občas je nutné se ve vyhraněných
situacích projevit i agresivně.
OSM ZÁKLADNÍCH ASERTIVNÍCH DOVEDNOSTÍ
I. POKAŽENÁ GRAMOFONOVÁ DESKA
Technika, která vás klidným opakováním toho, co chcete, učí vytrvalosti v prosazování svého, bez nutnosti připravených argumentů nebo pocitu zlosti. Umožňuje ignorovat manipulativní nástrahy a trvat přitom na
svém.
II. OTEVŘENÉ DVEŘE
Technika, která vás učí brát manipulativní kritiku tak, že klidně přiznáte svému obchodnímu partnerovi, že v tom, co o vás kriticky říká, může být něco pravdy. Dovoluje vám zůstat přitom konečným soudcem sebe
samého i toho, co děláte a přijímat kritiku klidně, bez úzkosti a obran a zároveň neposkytuje vašemu klientovi žádné posílení.
III. SEBEOTEVŘENÍ
Technika usnadňující komunikaci pomocí sdělování kladných i záporných vlastností vaší osobnosti a chování (umožňuje sdělit i takové věci, které v nás dříve vyvolávaly pocity nevědomosti, úzkosti a
viny).
IV. VOLNÉ INFORMACE
V. NEGATIVNÍ ASERCE
Technika, která nás učí přijímat vlastní chyby a omyly (aniž bychom se museli přehnaně omlouvat) tak, že souhlasíme s kritikou našich kvalit, našeho chování apod.. - výrazně redukuje zlost a agresivitu vašeho
kritika (klient, nadřízený apod.).
VI. NEGATIVNÍ DOTAZOVÁNÍ
Technika, která vede k aktivní podpoře člověka, který nás kritizuje, s cílem použít získané informace (jsou-li konstruktivní) nebo je vyšerpat (jsou-li manipulativní).
VII. SELEKTIVNÍ IGNOROVÁNÍ
Technika, která rovněž umožňuje vyrovnat se s kritikou - na nevěcnou a nekonstruktivní kritiku nereagujeme, pouze dáme najevo, že jsme ji slyšeli ("Myslím, že ti rozumím"), nevyjadřujeme se však k ní.
Umožňuje vyhnout se zkratkovým "alergickým" reakcím na často opakované, obecné a příp. neoprávněné kritické připomínky.
VIII. PŘIJATELNÝ KOMPROMIS
Samozřejmě, jedna věc je o metodách a právech vědět a druhá je umět je používat. Jako vhodné je vždy absolvovat odborně vedený výcvik kursu asertivity, případně alespoň trénink v kroužku přátel, spolužáků a kolegů pod supervizí odborného poradce.
|